Maličkosti

24. března 2013 v 19:44 | Adminka
Venku svítí sluníčko. Léto!
Jak voní, jak září. Tančím v paprskách slunce.
Miliony zářících teček mě objímají a hřejí a já se otáčím kolem a nemohu tomu uvěřit.
Pázdniny jsou tu. Tak nádherné, tak dlouhé, celé moje. Patří mi.
Na jazyku příchuť svobody, příslib šťastných dnů.
Vybíhám ven do toho jasného světla. Co mě tam čeká? Kdo mě tam čeká?

Všichni a nikdo.
Svobodné dny dávno skončily. Uvezěnené v mých vzpomínkách, které krom mě nikdo nechápe. Nevím, jestli je na světě vůbec někdo, kdo je pochopit dokáže.
Ty časy, kdy jsme se nerozhodovaly samy, kdy za nás rozhodovaly rodiče.
My jsme je musely poslouchat a cítili jsme se jak psi, které jsou vláčeni někam, kam nechtějí.
Ve skutečnosti to ale byla pohoda. Jen jsme se vezli. Nemohli jsem si stěžovat, na to co děláme, protože jsme neznali další možnosti. Teď jakmile si něco vybereme, přicházíme o ty další úžasný zážitky, které bysme mohli mít.
Proto je tak těžký se rozhodnout...
Radši zůstávám sedět uvnitř domova, kde všechno znám a nic mě nečeká.

Proč bych chodila ven, když všichni zůstavají venitř jako já?
Nikoho nic nečeká...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama