Duben 2013

Spirála tance

28. dubna 2013 v 19:47 | adminka |  Povídky

Jak se urputně snažila zůstat dál v minulosti, nemohl jí odmítnout. Vzal ji za ruku a odvedl na parket. Hlavami se opírali o sebe, cítil její květinovou vůni, byla tak blízko a přitom tak ztracená. Tak ztracená, skoro utopená ve vzpomínkách. Ale co mohl dělat? Byl to její boj. Jen ona sama ho mohla vyhrát. On ji mohl jen držet a doufat, že se neutopí úplně. Že mu nezmizí ze života, jako ty dívky před ní. Ona byla jiná, to cítil, ale být s ní nechtěl. Už nebo ještě ne?

Ona dívka měla kdysi pocit, že se mu líbila, ale byla velmi mladá, nezkušená, nevěděla, že by něco takového bylo možné. Až zpětně si uvědomovala, nebo dokreslovala? ty náznaky, které tam mohly a nemusely být. Nejspíš oba byli nedospělí, aby mezi nimi něco vzniklo.

A teď jsou až moc plni vzpomínek na ty, které milovali a se kterými to nevyšlo. Proč se jim do hlavy pletou jiní, když by mohli být spolu? Někdy je to tak lehké na všechny zapomenout, ale oni nezmizí, vrátí se, připlachtí potichu jako duchovél, tak neviditelní, že je vidí jen oni. Žijí v temntotě...Svým způsobem tak žije každý...Najít způsob, jak uniknout duchům minulosti je vysvobození.


Dostane se jí ho? Nevěděl. Jen tančil a užíval si, že zrovna teď je jeho. Ale bál se o ni, tak jako nikdy. Co když duchové nikdy nezmizí ani na okamžik? Je to na něm, aby jí ukázal budoucnost? Nebo alespoň prosvětlil přítomost?
Ale jak? Neví, jak jí pomoci...je ztracen jako ona. Propadá se dolů s ní a ona s ním. Je snad tohle jejich osud? Padat věčně a nikdy nenarazit na žádné dno, od kterého by se mohli odrazit? Být pronásledovaní stíny své minulosti, stíny sebe sama, svých zkažených rozhodnutí? Věčně sledovat vé chyby pořád a pořád dokola?

Je tohle jejich osud? Jejich nešťastný osud?
Nebo je to přeci jen štěstí, že nepadají sami, ale že se mají o koho opřít? Že našli svoji druhou půlku? Ale našli jí, co když je to někdo úplně jiný? Někdo na druhém konci parketu?

Ale jak by mohl? Když jí ani nezná? A ona nezná jeho? Je těžké seznámit se a poznat někoho. Oni se znají, ne dokonale, ale vědí, co od sebe mohou čekat. Ona ví, že tu pro ni bude, ať už bude milovat někoho jiného. Počká na něj? Neví.
Děsí ji to, že by se od něj mohla odpoutat. Zároveň ji ale děsí to, že se nikdy neodpoutá, že bude navěky připoutána k němu silným řetězem lásky? Zalíbení? Nevědomosti, co opravdová láska je? Možná...


Bojí se, že opravdovou lásku nikdy nenajde. Oba se bojí. Oba nechtějí být znova zrazeni od jediné osoby, která jim zůstala věrná. Chtějí alespon někomu věřit úplně, dokonale.

Co když ale navěky zůstanou nešťastní? Co pak?